Steam Community

kúhí

k/H9 je krycí název ty mamrde

Czech Republic

Level

SPAAACE!

500 XP

diki vsem co podporujou) [paypal.me]

View more info

Currently Offline

Profile Awards 5

Badges 34

_hk

2 Members

Friends 44

Temný Otrok
Offline

lollapooza
Offline

kyky
Online

< blank >
Offline

Ang1 ツ
Offline

Arply
In-Game
Counter-Strike 2

buď s pozdravem, drahý čtenáři

(stejně jako v knihách už staří řekové psali příběhy o slavných činech mýtických bytostí, stejně tak i ty, davide, zapiš si příběh o bytosti, která vkročila do tvé duše, aby ji prosvítila matným světýlkem, čistým jako tělo andělů)

2021-8-17
poslední den, co jsem tady. zítra odjíždím zase zpátky. zase nasednu na vlak a pojedu dlouho dokud neusnu. zase vystoupím uprostřed ničeho a venku bude tma. nad hlavou pár světýlek a přede mnou dlouhá cesta. půjdu po trávníku a sníh, ze kterého mě všechno studí bude pomalu mizet. za chvíli půjdu po jarním zeleném trávníku a z dálky ovinuté mlhou budou vyrůstat nejdřív malé stromky, jabloně s prvními kvítky, a pak větší, zelenější rostliny a celé tohle podivné království, zázračná země mě bude vítat. ještě pořád je noc a já slyším kolem tesklivé melodie. slabý vítr si hraje s větvemi dlouhých stromů, které mi líně mávají na pozdrav. konečně doma, pomyslím si, když stojím uprostřed ve větru slabě vlnících se mohutných vertikál. pomalu přivřu oči a zhluboka se nadechnu. všechno se kolem točí a já, ač uprostřed toho všeho, jako bych ani nebyla.

jdu krajinou, krok za krokem, nikam nepospíchám – není kam a nejsem otrokem! procházím zemi, svou mapu a pomalu chápu proč je mi jako bych se vracel zpátky k mámě která tu trpělivě a dlouho čekala na mě. jsem velmi velmi bohatý pán – mám všechno co chci a co chci, to mám. a už se přenáším a vzpomínám na šumění oceánu! áchjo davide ještě pořád se vracím ke svým mučedníkům. poslední obrazy snů, poslední fáze, poslední kroky za hranice hranic lidských možností. hebké dlouhé prameny zelených travin, vámi proplouvám svým korábem na cestě za vzdálenými mlhavými hodnotami, jež svůj orientální charakter nechaly zahalit do bílého sametu. slunce mýho hlubokýho života, to ty hřeješ mé líce a svými paprsky míříš na střed srdce ptačího muže.

náhle však cítím, že na to ještě nejsem připravená, a proto odkládám luk a šíp a vracím se domů a jen cítím rozpětí křídel ptačího muže, jenž za mnou letí –

Artwork Showcase