Πρόσφατες κριτικές από τον Spiker

Kéž by se všechny rebooty ubíraly tak důstojným krokem k sérii a zároveň tak odlišným směrem. Před třemi lety se jedna taková stará série správně nastartovala a v jejím nášupu je tradičně všeho více a víceméně všechno správně. Lara se možná nezapíše po boku Crysis mezi nejnáročnější a nejvymakanější hry s obřími texturami, ovšem obecný dojem z, ze začátku zimního a následně letního, prostředí působí jako balzám na duši a člověk se občas přistihne, jak zírá na nádherné scenérie nebezpečných a správně slanitelných krpálů a hor. Co mě nejvíce bavilo už v předchozím díle byl soubojový systém. Ač je nastaven na gamepad a je třeba zvýšit obtížnost, pokud vás vyloženě nerajcuje pocit boha války, je tak chytlavě nastavený a jakožto fanda akčních her jsem si užíval každý provedený headshot. Se zakletými rytíři už je to horší, ovšem netřeba předbíhat. Pro fandy hrobek a vůbec objevování všemožných tajemství a craftování si toho tvůrci přichystali také mnohem více, ovšem nutno dodat, že kromě příběhových hádanek (jejichž obtížnost je nastavena rozumně, tedy nejdou splnit na první pohled, ale po chvíli objevování zahřeje výsledek u srdce) je hledání hrobek nepovinné a dá se jím strávit mnoho hodin po dohrání cca 15h kampaně. Nathan Drake má za ten měsíc co dohánět.
+ skvělé prostředí, grafika
+nádherná Lara
+ Jacob (nechte se překvapit)
+ cepíny a další herní prvky
- nějaké drobnosti by se našly, ale nic výrazného
-+ plitký (ač osudový) příběh je již žánrovým klišé

Mám rád standalone datadisky, nemám rád ingame DLC, pokud nejsou několikahodinové jako třeba BD.
No a právě Blood Dragon je jedním z nejlepších přírůstků za poslední roky. Osmdesátky nemám natolik v lásce jako tvůrci této ujetiny, ale parodované filmy jsme rozpoznal takřka všechny a pomohlo mi to k navození atmosféry. V kombinaci s osvědčenými principy z perfektního Far Cry 3 a tipickými hlášky v něco jako cutscénách jsem získal krátkou odbočku do světa mechanoidů a podivných draků, ve kterém člověk baví bloudit. Škoda jen, že to neni na dýl.
+ Principy FC3
+ atmosféra
+ sebeparodie
+blood dragons
- až překvapivě krátká herní doba (3-4h bez craftingu),

Rok a půl jsme čekali a to samozřejmě jen od první vydání. i když mám dlouho Playstation, stejně jsem trpělivě čekal. A vyplatilo se. Portování tohodle obrovského sandboxu muselo bejt stašný peklo, ale rozhodně to stálo za to. A to do takové míry, že jsem si nejdřív koupil krabici a později i steam verzi kvůli nespokojenosti se social clubem.

Nicméně samotná hra je jedno obří pískoviště (ano, miluju to slovo), ve kterém je toho tuny k hledání, tuny k plnění, tuny k zabíjení, kradení, objevování, ničení, tuny k poslouchání a v neposlední řadě tuny k projíždění. Tak jako mají lidi Skyrim, tak já mám GTA V. Můžu se jen tak toulat vymazlenou krajinou, objevovat bohapustý venkov nebo se prohánět v Comet v Los Santos s chlupatýma v zádech. Oproti předchozímu dílu je toho i díky návratu mnoha aktivit ze San Andreas o mnoho více k plnění vedlejších aktivit, získávání a vymazlování těch nejlepších fár nebo čistě plnění opět skvěle sepsané hlavní příběhové linie s nespočtem pamětihodných momentů. Rockstaři tohle umí a vždycky uměli. Kéž bych měl jen více času na objevování všeho možného a utopit v něm stovky a stovky hodin. Kdybych si měl vybrat jednu hru na pomyslný pustý ostrov, byla by to právě tahle pecka. Mohl bych text nabobtnat do třikrát většího formátu, co tam všechno lze dělat, ale tohle by si měl zkusit každý sám.


Tohle je zkrátka archetyp moderní městské akce! Snad jen ta online složka mě tolik nechytla.

+ brovský otevřený svět, ve kterém člověka na rozdíl od jiných sandboxů baví dělat kraviny
+ příběh
+ přepínání postav
+ jízdní model
+ znovuhratelnost
- Vůbec nevím, jsem fanda :D..snad jen absence steam workshop

Wolfenstein 3D byla moje oblíbená střílečka a nahrál jsem se jí dost. Od té doby jsem ale žádný další díl nehrál a tomuhle kousku jsem v době vydání také nevěnoval přílišnou pozornost. A asi bych za něj plnou cenu nedal, ale ve slevě rozhodně milovník FPS ze staré školy neprohloupí.
Nepříliš rozeseté checkpointy, tuzí bossové a jeden obří mechanoid, lékárničky, žádný šestý smysl na zviditelnění indikátorů HP, správná maskovanost koridorů. Nic takového, tohle není Call Of Duty. Moderní hráči možná zaplakají, pamětníci zaplesají. Heil to B.J. Blazkowicz!
+ střílečka ze staré školy
+ nadprůměrná herní doba
+ zabíjení nácků nikdy nebylo tak zábavné
+skvělý soundtrack
+ promakané cutscény
- repetetivnost některých levelů, ale jinak se těžko něco hledá

Poláci zkrátka ví, jak dělat dobrý hry. Techland sice posledních pět let sází na zombíky, ovšem takováto zombie rubačka v open world světě nemá konkurenci, kromě snad vlastního Dead Islandu, ze kterého si bere prakticky všecko dobrý a přidává parkour. Člověk tomu třeba zprvu nevěřil, ale je nesmírně osvěžující místo aut a nebezpečné chůze mezi rojem zombíků jen tak pohodově lítat po střechách jakoby nic. Vylepšit nějaká ta komba a odemknout nejrůznější druhy zabití je už zažitý trend z Dead Islandu a v tomhle ohledu se příliš dál nejde. Příběh je klasické béčko, díky zpracování však nekazí dojem a naopak přidává na začátku a táhne dál. Ze začátku je třeba si zvyknout na pozměněný HUD a minimapu, která už kvůli přehršelu živých mrtvých neukazuje obyčejné pochůzkáře a leckdy se jim povede vaší postavu překvapit. Rozhodně hra, u které se dá strávit několik desítek hodin než se dostaví stereotyp.

Jedna rada : Co nejdřív získat vystřelovací hák! S nim je pak děsná bžunda.
PS : Milovníci craftingu se z týhle hry poserou. Teda než zapnou Zaklínače 3, vzhledem k rozloze je však v Dying Light sesbírat tolik blbostí, až se člověku zatočí hlava..

+ Parkour
+ to dobré z Dead Island
+ rpgy prvky
+ stylizace
+ vystřelovací hák
+ osvědčené metody open world hry (základny, vedlejší úkoly, crafting, manipulace se všemožným zbožím a zbraněmi)
+ hororové noci
- až moc sázka na jistotu
- utahaný závěr příběhu
- ze začátku hráč postrádá vehikly, ale vlastně nejsou vůbec třeba

Spiker01
uživatel 123
Odkaz 22.10.2015 20:04 (poslední úprava 22.10.2015 20:21) Dohráno85
Vždycky jsem si chtěl zahrát LotR nebo SW hru podobného ražení. Pána prstenů podle filmu jsem hrál, ačkoliv nevím přesně jaký díl, ale nebylo to úplně ono. Přišel War of the North, to mi však úplně nesedlo a ačkoliv jsem tomutu kousku chtěl dát šanci ještě před Shadow of Mordor, nestalo se a já se teda mohl naplno vrhnout do téhle moderní příběhové rubanice, jak jinak než s RPG prvky.
A musím říct, že jsem se do tohoto myšmaše soubojového systému z Arkham série, akrobacie od Assassin´s Creed, craftingu po vzoru Ubisoftu a tolkienovského fantasy dostal velice rychle. Hlavní mise sice vyplňují repetetivní a prosté úkoly spočívající v získávání nadvlády nad orky, člověk se však přistihne, že přes lásku k Tolkienovi a prozření, že mytologie je vytěžována pouze částečně, nechává unášet skvěle zpracovým, ač minimálně pochmurným, Mordorem a baví ho hledat všemožné runy a plnit výzvy a to pouze proto, aby mohl setnout hlavu dalšímu ohyzdnému náčelníkovi.
A ty animace jsou prostě boží a neskutečně efektní. Zkrátka a dobře. První hra ze Středozemě není bez chyb, ovšem nabídne v Goty edici kolem 40ti hodin vesměs zábavného craftingu a výborně sepsaného příběhu, že mohu jen doufat, že dvojka bude minimálně stejně tak dobrá.

+ soubojový systém
+ příběh
+ DLC
+ svět ála Assassin´s Creed a vlastně ála Ubisoft
+ mytologie
+ znovuhratelnost
+ sympatický soundtrack
+ Glum
- občasná frustrace z nepřiměřeně tuhých bossů
- přílišná odlišnost od Tolkiena (fauna - karagoři)
- žádné cameo pro postavy

Konečně jsme se dočkali! Po nezdařilém startu pc verze jsem konečně pokořil závěr velkolepé trilogie (s jedním prequelem) bezkonkurenčně nejlepší superhrdinské série. S Arkham Knightem to nakonec není tak horké jak bych čekal, vlastně ani moc nevidím důvod v tom, pojmenovat hru po něm, jelikož příběhových linek se zde najde víc, ovšem splnil svůj účel velkého odhalení a nakonec jsem byl po té velké mystifikující PR masáži celkem spokojen. Asi v každé recenzi se člověk dočte, že hlavním pilířem a novinkou v hratelnosti je Batmobile, který zásadně ovlivňuje pohyb po městě. Po čase už člověka trošku štve, jak se tvůrci chlubí svou novinkou a cpou jí takřka do všech hádanek, ale je nutno uznat, že po pečlivém osahání ovládání téměř nedobytného transportéru už nadále nebudete chtít cestovat po staru, tedy s pláštěnkou po větru.
Víc než kdy jindy nyní záleží na Bat obleku, kterej je už fakt jako armor a je to třeba, protože tentokrát už se nebojuje primárně proti vězňům, kteří měli při boji nějakou tu trubku či dveře od auta, ale proti pozuby ozbrojenejm žoldákům, kteří mají už tolik gadgetů, že sebemenší chyba je rázně potrestána obrazovkou s vysmívajícím se padouchem. Pro fanouška je povinností dohrát hru na Hard a následně rozjet New Game +, jenže tentokrát už je to opravdu hardcore, s části také proto, že komba nejen že je mnohem obtížnější kombinovat, ale samotný systém (asi zřejmě kvůli připodobnění ke konzolovému ovládání) už nedovolí zasaáhnout proti vzdálenějšímu protivníkovi v rámci komba, tak jako v Arkham City. Otázka je, kolik drobných bugů ještě opraví následující patche.
Celkově vzato se jedná o vynikající third person adventuru, kterou mnoho lidí opomene, protože se jedná o Temného rytíře, ovšem to je obrovská škoda, protože ačkoliv si tuto "čtyřku" samozřejmě nepopsatelně víc užije fanoušek, hra má co nabídnout pro všechny...

+ batmobile
+ atmosféra
+ příběh
+ záporáci
+ hardcore mód
+ mytologie
+ Arkham zažité herní principy (které kvalitativně i kvantitativně převyšují všechna negativa)
+ délka hry
+ nové gadgety
+ Killing Joke :P

- konzolové ovládání (ztížení soubojů)
- mnohem snadnější ztráta komba
- natahování herní doby hledáním všemožných cestiček
- survival arény už nejsou to, co v Arkham City

Hned na začátek musím říci, že jsem nikdy nebyl fanouškem DC Comics, potažmo samotného Temného rytíře. Vždycky jsem byl spíše marvelák, ale Arkham série mi změnila pohled na hry se superhrdiny jako takové. Ono ale je problém, že konkurence prakticky neexistuje. Superhrdinských her sice pár existuje a ačkoliv později Deadpool naznačil, že tento subžánr má potenciál pro svůj růst, slovy Jirky Pavlovského z nakladatelství Crew, je těžké připravit hru se superhrdiny, jelikož jsou to bozi v tom co dělají a je těžké ukázat i jejich slabiny, aby se to dalo hrát. Batman nemá herní konkurenci, je asi pravda, že jako za jediného se dá hrát (jak připravit hru se supermanem, když jeho hlavní silou je létání?). Rocksteady studios se zkrátka povedlo připravit po všech stránkách dokonalou hru a tímto druhým dílem vše vyhnali do maxima.
Kde začít s chválou? U bezkonkurenčního, návykového a příjemně brutálního soubojového systému, kde se jako hráč dopracováváte k pokročilejším kombům a v arénách se navíc vyřádíte naplno proti nejrůznějším druhům bojovníků. Nebo u skvělého příběhu, který dělá velkou čest Batmanovské komiksové mytologii a oplývá nespočtem známých nemesis (namátkou Penguin, Two Face nebo má oblíbená sexy Poison Ivy) a jednou archnemesis (JOKER) a navíc s vynikajícím dabingem. Vše přesně pasuje dohromady jako prdel na hrnec a navíc to dvacetihodinovou příběhovou kampaní ani náhodou nekončí. Ve velkém Arkham City lze provádět nespočet vedlejších aktivit, jako mlácení skupinek pohunků, plnění vedlejších misí (ačkoliv těch není mnoho), avšak především plnění všech myslitelných (Riddlerovy výzvy) i nemyslitelných (achievmenty) challengí.
A z tohoto světa se budete chtít vymanit až s příchodem dalšího dílu... což je právě teď ten čas..

+ mytologie
+ soubojový systém
+ příběh
+ hratelnost
+ herní doba
+ dabing
+ noir atmosféra
+ infodatabáze
+ survival arény
+ Riddlerovy výzvy (je jich asi milion)
- já jako fakt nevim, maximálně mi chyběli spolupracovníci, kteří se jen mihli

Zombie her už je v dnešní době hromada. Dává to smysl. Dá se do nich dobře praštit a vývojáři se nemusí programovat s nějakou složitou umělou inteligencí. Krytí neznají, taktiku už vůbec, mají pouze jeden pud a to jít po hráčovi, nebo skupince hráčů. To však už všichni moc dobře víme. Jenže evoluci žánru se přecijen napoaří všem, jako těm z Techlandu a braků je habaděj. DI k nim nepatří ani dnes.
I po letech je tento v podstatě zombie sandbox stále znovuhratelný a nabízí velkou porci zábavy. Rozhodně převažují pozitiva, velké negativum snad hra pro mě nemá žádné, najdou se jen nějaké drobnosti, které osobně beru s rezervou. U zombie her se jen výjimečně klade důraz na nějaký originální příběh, zde zkrátka hra svou roli jak má a postačí. Hlavní síla zkrátka tkví v návykovém soubojovém systému, kdy například o Left4Dead alespoň v tomhle díle hrají prim chladné zbraně, avšak pokud znáte Dead Rising, v Dead Islandu je dle mě manipulace s nimi u pracovního stolu zábavnější ačkoliv v japonské rubačce je zas všechno bláznivější. To už je ale o vkusu a prioritách. Dead Rising 2 jsem kupříkladu nedohrál, kdežto DI mi nevadí dohrát ani po několikáté.
Mrtvý ostrov čeká na vaše desítky zahraných a vesměs zábavných hodin.

+ soubojový systém
+ herní doba
+ dopravní prostředky
+ zbraňový arzenál a jeho následná modifikace
+ kýčovitý vizuál, který ke hře sedí
+ obstojný příběh
+ lokalita ostrova
+ nespočet vedlejších úkolů a jiných aktivit
- občas otravně nucené rpg prvky
- "vyblitá" grafika
- generické obličeje, ovšem s dobrou mimikou

V době vydání to byla pro mě povinnost, jelikož jsem předtím hrál předchozí díly a neskutečně mě to bavilo. Musel jsem si to doplnit na steamu...