nesnesitelnej 님이 최근에 작성한 평가

I came expecting a hardcore, somehow realistic sniper game with sneaking, camouflage, careful approach and finding the best spot for long-distance killing of one high value target. Don’t make the same mistake, this is not what Sniper Elite 4 is about.

What you get is a fun-yet-shallow stealth shooter where you are an one man army performing tasks very unfit for a sniper (like clearing forts from enemies, blowing up facilities, general espionage), with an occasional high value target to kill. You are in no way forced to rely on your sniper rifle: I often killed 90% of enemies in a mission with my silenced pistol; going in guns blazing is also a fully viable option (you will be killing a lot of Germans one way or another). There are only rare vantage points and too many compounds and corridors, so you are forced into CQB even if you don’t want to (most of your high value targets never go out to the open to be sniped – the game really lacks some Hitman-like trickery in exposing your targets).

I spiced the game up for me by playing on harder difficulty, trying not to be ever spotted, hiding a lot, sniping whenever possible, booby-trapping a lot – and since I am a big fan of the stealth genre, I mostly enjoyed it. But if you play Sniper Elite 4 as a shooter game, it will probably feel bland. The story and characters are uninteresting and it’s a console port with clunky controls. Fun but unremarkable, 7/10 at best.

RDR2 is a strictly linear story and a primitive cover shooter (story missions) mixed with rather complex open world exploration (free roam), and I can recommend it only to players who are OK with this.

+ It looks incredibly well with a terrific attention to detail: nature, towns, interiors, player’s equipment etc. are all masterfully crafted (really, one of the best graphics I’ve ever seen). Characters are greatly animated and voiced; I liked the development of the gang and the interactions of the individual members. The story is great, sometimes even emotional. Vast world and a ton of side activities, with substories that expand the overall narrative. Very slow pacing which may be difficult to accept for some, but I take it as an original artistic approach. Captivating world in general. Also, "Unshaken" may be my favorite song from a game, ever.

- Hey hey, it’s a console game, it’s a console console console game, with all implied shortcomings: Terrible controls. Terrible menus and inventory. Can’t save at your volition. Simplistic repetitive combat. Handholdy mission design, which angers me the most: you are expected not to take initiative at all, you are always following somebody (“follow me, come this way, now hide, now knife the guy on the right, now shoot ridiculous number of ppl with no AI, now run, now press a key to pretend you are playing a game and not just watching a movie”). Trust me, the story missions are just a sequence of (good) cutscenes with the shallowest gameplay possible.
- Other complaints: The game is unrewarding, for example there is a very complex hunting and fishing system with no real outcome (I’ve never returned to hunting once the novelty waned). Many activities are a tedium that begs to be avoided. No incentive to amass and spend money. Stupid honor system (murdering hundreds of ppl is OK, accidentaly shooting a horse is not), poor shootout design (waves of enemies often coming from impossible angles and in impossible numbers), bad stealth, bad melee, bad pursuits by the Law (they basically spawn & teleport like in Cyberpunk 2077). Also some bugs like the game switching your weapons in the middle of a mission or forcing you into a collision.

It was worth it for me to play it twice because of the superb presentation and the narrative, but I just cannot agree with the people calling this "best game ever", the gameplay is too shallow and often faulty.

A review focused on Update 2.0 and general replayability of C2077

I played C2077 just after its release, experiencing only a few bugs and enjoying the new world and captivating story. I even posted a positive review claiming that it’s not a promised paradigm shift, but still a good game.

Three years passed and I decided to see the state of the game again, as the developers came with an overhaul and a rather pricey DLC. Is C2077 worth replaying now, especially since a new playthrough is recommended by the devs before starting the DLC? I admit I grow increasingly bitter about the state of the gaming industry, but anyway my answer is NO. I’ll back my claim with some points that really annoyed me.

1. Update 2.0 simply ruins the gameplay. Enemies now scale to your level, hence all sense of difficulty, leveling and progression is lost. I started on Normal and the game was easy like piss, then I switched to Hard and the enemies became more tanky – but all encounters were the same because they are, you know, scaled. The allegedly revamped skill tree seems more useless than before (on Normal I haven’t bought almost any skills because they are just not needed); there is no incentive for getting your character stronger. Level scaling also cancels any direction when you roam Night City: previously the districts you visit were divided into difficulty tiers, now you can go smash Santo Domingo goons from the get go. You'll feel aimless.

2. C2077 really loves wasting your time with padding, slow dialogues and sluggish exposition sections. You may not realize it for the first time (I certainly haven’t), but as a returning player, you have to endure so much before you can actually play the game. It takes several hours of railroaded intros and briefings before the game really opens, but the problem is recurrent: for example the first mission with Panam takes about 45 minutes and besides two short shootouts you just follow her, listen to her rambling – and even wait for her to park her car. (Really, that’s a quest step. Wait for Panam to ride around a building and park a car. Come on.)

All of this is strictly linear, mind you, you cannot “create your V” based on your actions or take alternative paths, you just do all the missions and then choose an ending. There’s nothing new to see and all of the side content is so repetitive it will probably annoy you very soon.

3. I was forgiving about the bugs when the game came out, but now it spent another 33 months in the oven and it’s still buggy. The engine obviously cannot handle collisions so you kick items in the air by just walking around them and stuff spontaneously explodes. There are visual glitches, key binding issues etc. NPC companions “forget” they are in a battle and are useful only where scripts tell them so. Clothing items still show “comparison” although they are now purely cosmetic as armor was revamped, and so on.

To wrap things up, if you never played C2077, you may like the story and overall experience, but be warned that the gameplay is very flawed. However the game is not worth replaying and the statement “after Update 2.0 it’s finally great” is a lie. Cherish your memories and don't trust CDPR corporation.

I’m astounded how overrated and boring this game is.

Combat: Sparse ammo, meh weapons, meh enemies, forced melee (your shooting galore is interrupted every 5 seconds so that you perform a “glory kill” to regain health and/or ammo).
Level design: Maze > locked arena > maze > locked arena. No atmosphere or environmental storytelling whatsoever, just “compounds” and “facilities” with occasional (bad) platforming.
Story: There were NPCs spewing BS and I haven’t ever cared less.
Soundtrack: Some people say it’s “good” and “metal”. It’s neither good nor metal.

I’ve spent 4 euros to see what’s the hype all about and now I’m giving you this “avoid” lesson for free:)

Not really bad but overrated.

Singleplayer is a typical Call of Duty rollercoaster with quite good graphics, variable missions and fine map design, but also with boring combat, nonexistent AI, uninteresting story and super-cringy characters (especially the bosses). Lazy sci-fi setting with cliché three-letter acronymed factions like LOL or WTF bored me immediately and no sign of immersion came during the whole (short) campaign.

Multiplayer may be OK if you don’t have any other shooter to play: mechanics and maps are good, gunplay is acceptable. However there seems to be only one popular mode (Attrition) that just gets trite fast, progression is a yawn and there are probably the most hideous cosmetics I’ve ever seen in a FPS. After 4 hours I stopped feeling any urge to try further.

The overwhelmingly positive reviews led me to believe Titanfall 2 is a hidden gem; however IMO that’s really not the case.

Greedfall’s strength lies in its setting (which is thought-out and original) and story (which is well plotted). The authors were also creative in letting you play as a noble diplomat which is new and makes all the decision making and forging of alliances seem natural and logical.

Everything else is mediocre at best. Do not buy Greedfall if you play RPGs for the sake of deep combat, complex skill trees or rich loot, and also be aware that the overall game design screams “not triple-A” at every inch.

I give this a thumbs up mainly because of the current lack of any meaningful competition; buy discounted and only if you are a fan of old-school story-driven RPGs like Dragon Age.

Kupte si Disco Elysium, pokud:
• Máte rádi detektivky, Charlese Bukowského a magický realismus.
• Máte rádi Planescape Torment. Tohle je nejzdařilejší duchovní nástupce.
• Máte rádi komplexní a originální RPG systémy. Vlastnosti vaší postavy vstupují do dialogů, navádějí vás. Máte vysoké drama? Bude vás upozorňovat na to, co ostatní předstírají a kdy lžou. Máte vysokou sílu? Bude vás ponoukat, ať tomu chcípákovi před vámi dáte kolenem do koulí. A ne že občas, ale pořád. Funguje to úžasně.
• Máte rádi politiku. Tak jako v Tormentu byly filosofické frakce (Spalovači, Vnímaví a tak), tady jsou ve smyšleném (ale povědomém) světě prezentovány reálné myšlenkové směry. Prvně jsem hru prošel jako rasistickej kapitalista, podruhé jsem hrál jako komunistickej moralista. To vše aniž by autoři komukoli stranili.

Disco Elysium si nekupujte, pokud:
• Neradi čtete. Čtení tvoří 90 % zážitku (ve zbytku chodíte po mapě a občas managujete inventář).
• Hledáte hluboce osobní příběhy a romance. Ne že by tu nic takového vůbec nebylo, ale základ hry opravdu tvoří detektivní práce a povídání o abstraktních tématech.
• Potřebujete akci. V této hře je právě jeden souboj, a je řešen prostřednictvím dialogu.

Za mě 9/10 a hra roku 2019. Je to skvěle napsaný, vtipný, zábavný, hluboký a s neuvěřitelně dobrým RPG systémem a lorem.

Edit: 10/10. Je to nevýslovná krása, která ve mně rezonuje i dlouho po dohrání (celkem třech). Autoři se navíc obtěžovali přidat skvělý dabing (jen bych doporučil vypnout vypravěče, zdržuje).

Ucházející souls-lite
Tahle hra může posloužit jako zajímavý referenční bod, který ukazuje, proč jsou souls hry tak geniální – přičemž Code Vein dělá úplně všechno hůře a geniální rozhodně není.

+ Originální vizuál. Anime mě vůbec nezajímá, ale stylizace Code Vein se mi líbila.
+ Pokus pozměnit některé souls mechaniky. Levelování postavy je zjednodušené, ale nově můžete sbírat různé classy, libovolně mezi nimi přepínat a vzájemně je kombinovat. Lze si tak vyzkoušet všechny herní styly během jednoho průchodu bez plýtvání časem/dušemi na experimentování.
+ Trochu jiné tempo. „Many“ na kouzla a schopnosti nesete omezené množství a doplňujete ji zabíjením nepřátel. Já se většinu času soustředil na dočasné buffování postavy, což mě nutilo k agresivnímu stylu („ještě vyčistím jednu místnost, než mi skončí voheň a jed“).
+ Nesrovnatelně lehčí než souls (což pro někoho může být i mínus). Navíc máte parťáka, tzn. jako byste v souls hráli celou dobu s NPC fantomem (jde vypnout). Pomáhá, hláškuje, občas trochu radí.
+ Bossové jsou fajn, mají pestré movesety a zejména ke konci hry umí potrápit.

- Příběh. Prvních asi 10 hodin bylo zajímavé seznamovat se se světem a postavami, ale postupně mě to znudilo. Moc se žvaní, aniž by se něco důležitého řeklo; vzpomínky postav se odkrývají skrze pomalé walking simulator pasáže, které narušují tempo hry a rychle se omrzí. Děj je zašmodrchaný a nedával mi moc smysl; z promo materiálů jsem čekal nějaké žůžo upírství, ale spíš se tu vypráví plošší variace na prokletí nemrtvých ze souls.
- Přestože je hra užvaněná, vaše postava není nadabovaná a celou dobu jen imbecilně přikyvuje.
- World building. Největší prohra se souls konkurencí. Nemáte pocit, že procházíte organickým světem, který dává smysl a sám o sobě něco vypráví, v Code Vein jednoduše čistíte herní levely. Zejména prostřední část hry trpí tím, že se od sebe jednotlivé labyrinty moc neliší, akorát jsou nabarvené tu do ledova, tu do ohniva. Navíc v nich bojujete se stále stejnými nepřáteli a nenacházíte zajímavý loot.
- Nudný gear. Vyberete si dvě zbraně a „brnění“, nic víc: žádné helmy, boty, prsteny. Celou hru jsem prošel s berdyší (bardiche) a pláštíkem, které jsem našel asi ve druhém levelu a neměl důvod je měnit, jen je vylepšoval.
- Depths, což mají být bonusové „challenge levely“. Odfláklý design, nicotné odměny, ztráta času.

Je to docela zábava, ale je to velmi ploché. Kupujte jedině ve velké slevě a nemějte moc velká očekávání.

Nechápu, jak někdo může postavit zápletku X komiksů, filmů a her na honění těch samých padouchů pořád dokola. Po jednom filmu a dvou hrách už jsem tématu naprosto přesycen, příběh je od začátku totální déjà vu. A na čo je hra pekná, keď gameplay z půlky spočívá v nudným štelování plošinek, aby autíčko přeskočilo z domečku na domeček, nebo ve štelování autíčka, aby se přihřátej netopýr katapultoval ve správném úhlu na zídku? Navrch huj, vespod fuj, kvintesence konzolový povrchnosti.

Vynikající indie hříčka. Nemám rád pixelart, ale Kingdom vypadá úžasně. Nemám rád obtížné hry (kromě Dark Souls), ale tady mě bavilo začínat znovu, učit se a hrát líp. Nemám rád survival, ale Kingdom je originální, chytře minimalistické a přiměřeně dlouhé. Za 50 centů fantastická koupě.